Vztah citlivky a charismatického extroverta očima duše
Když se citlivka dívá na uragán
„Některé lidi miluješ jako oheň. S respektem – z dálky.“
(z deníku nevyřčených vět)
Možná to znáš. On vejde do místnosti a přestaneš dýchat. Ne protože je nebezpečný. Ani ne kvůli tomu, že by tě okouzlil hollywoodským úsměvem nebo monologem o kvantové fyzice.
Ale protože jeho energie ti prostě rozvíří vzduch kolem žeber.
Je hlučný, živý, přímý, všechno chce hned – a v tobě to něco udělá. Tvé tělo se probudí. Tvoje nervová soustava zbystří. A tvoje vnitřní citlivka? Ta si už balí batůžek a hledá nejbližší les.
O čem je tahle dynamika doopravdy
Z psychologického hlediska mluvíme o vztahu HSP – Highly Sensitive Person – a charismatického extroverta. Laicky řečeno: citlivka a uragán.
A pozor – neznamená to, že citlivka je slabší. Ani že extrovert je šílenec. Jde o to, že:
- jeden zpracovává svět v hloubce a potřebuje čas, klid a vnitřní prostor
- druhý žije svět ve vlnách, chce zažít, rozvířit, inspirovat, být viděn.
Tenhle kontrast vytváří něco jako… alchymii. Nebo výbušnou směs. Nebo obojí.
Fascinace protikladem
Možná jsi to nezažila na vlastní kůži. Možná se na to jen díváš – stejně jako já. Z okna, z bezpečné vzdálenosti, ze své tiché kavárny s knížkou v ruce
Ale i pohled může bolet.
Protože: když vidíš, jak někdo září, připomene ti to všechna místa, kde se sama ještě schováváš.
Extrovert má odvahu mluvit nahlas. Být vidět. Jít.
Citlivka má dar slyšet i to, co se neřekne. A zůstat.
A pak se potkají.
Ona cítí světlo. On cítí klid. A vznikne tanec.
Jin a jang: Archetypální dynamika
Vztah citlivky a charismatického extroverta je archetypální tanec jin-jang:
- Citlivka je jako jin: introspektivní, vnímavý, klidný, hluboký, tichý, receptivní
- Extrovert je jako jang: aktivní, průbojný, slunečný, energický, směrem ven
Tato symbolika má duchovní přesah, nezesměšňuje nikoho – jen pojmenovává proudy energie, které se potkávají. A odemyká jazyk, kterým lze citlivě mluvit o rozdílnostech, aniž by jedna strana byla "moc" nebo "málo".
Rozdílnost není hrozba – je to možnost doplnění
V tomhle vztahu potkáváme jin a jang ve své nejčistší formě.
Ona je ticho. On je hluk.
Ona čte mezi řádky. On čte nahlas.
Ona cítí dřív, než se něco stane. On něco udělá a pak se diví, co to způsobilo.
A ten tanec mezi nimi… může být krásný. Ale jen pokud oba nezapomenou, že světlo potřebuje stín a stín světlo – ale jedno nesmí pohltit druhé.
Kdy to bolí
Někdy ale jiskření není sexy. Je to varování.
HSP ženy, se kterými jsem mluvila (a vlastně i ty, které jsem jen pozorovala v tichých kavárnách nebo dlouhých komentářích pod psychologickými posty), popisují stejný vzorec:
- Nejdřív fascinace.
- Pak euforie.
- A pak? Přetížení.
Oni chtějí jít dál. Hned. Teď. Všude.
A ony chtějí sedět v klidu. Dýchat. Neztratit se.
A tam někde vznikne první prasklina.
On cítí, že mizíš.
Ty cítíš, že se ztrácíš.
A možná si v obou případech říkáte:
„Ale vždyť jsme se tak milovali…“
Proč to tak přitahuje
Možná právě proto, že ten druhý žije něco, co jsme si my zakázaly.
Extrovert žije nahlas.
Citlivka žije pravdivě – ale často potichu.
A tak obdivujeme jejich světlo. Jejich oheň.
Jejich schopnost být ve středu pozornosti a nezhroutit se z toho.
A oni obdivují náš klid. Naši hloubku.
To, že se vedle nás někdy cítí vidět – ne jen obdivováni.
A teď ta osobní část
Musím se přiznat: já ten oheň taky obdivuju.
Sedím na těchto řádcích jako někdo, kdo do vztahů s uragány nechodí.
Ale ráda se na ně dívám.
Občas si k nim sednu blízko.
A chvíli mlčky sleduju jejich humor. Jejich oči.
Ty oči, které dřív nebo později ukážou, že i ten největší smíšek se bojí, že nebude milován, když nebude zábavný.
A tehdy ve mně něco zjihne.
Ale ne natolik, abych šla blíž.
V mém těle se totiž rozbliká to známé světýlko:
„Tohle není tvoje cesta.“
„Nemusíš být víc. Nemusíš být někým jiným. Tvoje světlo je jinde.“
A tak zůstávám.
Ne sama. Ale celá.
Závěr
Tenhle text není návod. Ani psychologický rozbor.
Je to spíš dopis všem, které jednou okouzlil hurikán.
Možná jsi s ním ve vztahu.
Možná se z něj léčíš.
A možná jsi jako já – jen stojíš opodál, sleduješ tu sílu, co tě fascinuje, a učíš se zářit jinak.
Ať už je to jakkoli:
Nepotřebuješ se nechat unést větrem, aby ses mohla nadechnout.