Pravda o lidech, kteří raději zůstávají doma
Strávila jsem opravdu hodně času výzkumem studu, odvahy a sounáležitosti.
A upřímně?
Jedna z největších lží, kterým jsme uvěřili, je tahle:
Že lidé, kteří raději zůstávají doma, jsou méně odvážní.
Řekněme si to rovnou.
Tohle není pravda.
A taky to není fér.
Protože když se lidí ptám, kdy se cítili nejvíc osamělí, téměř nikdy nemluví o večeru doma v teplácích.
Mluví o:
- firemních večírcích
- rodinných oslavách
- místnostech plných lidí, kde se smáli… a cítili se úplně sami
Osamělost totiž nemá nic společného s počtem lidí kolem nás.
Má všechno společné s tím, jestli můžeme být sami sebou.

Samota ≠ osamělost
Tady je rozlišení, které nám dělá v hlavě nepořádek:
Osamělost je bolestivé odpojení.
Samota může být hluboké spojení – se sebou.
A teď osobně.
Znám spoustu lidí (a přiznávám: někdy i sebe), kteří milují být mezi lidmi…
ale jen do chvíle, kdy se z „bytí“ stane „kontakt“.
Jedna žena mi vyprávěla, jak milovala tanec v klubech.
Tančila sama. Mezi lidmi. Svobodně.
Byla vidět – ale nebyla dostupná.
A bylo jí dobře.
Jakmile ale někdo přišel blíž a chtěl se seznámit, nasadila masku.
Chladnou. Povrchní.
Takovou, která říkala: „Vůbec se nepokoušej chodit blíž.“
A teď to důležité:
tohle nebyla žádná hra
Byl to způsob, jak se chránit.
Tanec byl bezpečný.
Kontakt byl náročný.
A není na tom nic divného.
Tělo často ví, kde je hranice, dávno předtím, než ji umíme pojmenovat.

Ve své práci mluvíme hodně o zranitelnosti.
Ale tady je věc, kterou lidé často přeslechnou:
Bezpečí musí přijít dřív než zranitelnost.
Nikdo se nemůže otevřít tam, kde se cítí ohrožený.
Nikdo.
Takže když někdo říká:
„Já prostě raději zůstávám doma,“
Možná neříká:
„Nechci lidi.“
Možná říká:
„Chci sundat brnění.“

Pro mnoho lidí je domov místem, kde:
- nemusí dokazovat svou hodnotu
- nemusí být vtipní, zajímaví ani „v pohodě“
- nemusí si zasloužit odpočinek
A to není slabost.
To je emoční gramotnost.
Ale pozor – ne každá samota je zdravá.
A tady musím být upřímná.
Zdravá samota:
- je volba
- dává sílu
- po ní se dokážeme znovu spojit s lidmi
Nezdravá izolace:
- je plná strachu
- uzavírá nás
- bere víc, než dává
Rozdíl není vidět zvenčí. Rozdíl cítíš uvnitř těla.

🌿 Malý check-in: jak to máš se samotou
1️⃣ Když jsem sama, cítím hlavně:
▫️ klid, úlevu, návrat k sobě
▫️ napětí, stažení, únavu
▫️ něco mezi (i to je odpověď)
👉 Zdravá samota obvykle zklidňuje nervový systém.
👉 Izolace ho naopak drží ve střehu.
2️⃣ Je moje samota volba?
▫️ ano, můžu si vybrat, kdy být sama a kdy s lidmi
▫️ spíš ne – mám pocit, že se světu vyhýbám
▫️ nevím, nemám v tom jasno
👉 Klíčové slovo je volba, ne množství času o samotě.
3️⃣ Jak se cítím po čase stráveném o samotě?
▫️ víc sama sebou, ukotvenější
▫️ vyčerpanější, prázdná
▫️ záleží na dni
👉 Zdravá samota energii vrací.
👉 Izolace ji často bere.
4️⃣ Jaký mám vztah k lidem, když jsem sama?
▫️ vím, že se k nim můžu vrátit
▫️ připadá mi to vzdálené nebo děsivé
▫️ raději o tom nepřemýšlím
👉 Zdravá samota dveře nezavírá.
Jen je na chvíli přivře.
5️⃣ Kdybych měla dokončit větu:
„Jsem sama, protože…“
co by přišlo?
▫️ …to teď potřebuji
▫️ …svět je na mě moc
▫️ …nevím, jak jinak
👉 Neexistuje špatná odpověď.
Je to jen signál.
🤍 Jak si tenhle test vyložit (laskavě)
Pokud se v odpovědích opakuje klid, volba a návrat k sobě,
pravděpodobně jde o zdravou samotu.
Pokud se častěji objevuje strach, stažení nebo vyčerpání,
možná nejde o samotu, ale o izolaci, která si říká o pozornost.

Malá pravda na závěr
Odvaha neznamená všechno zvládnout sama.
Odvaha někdy znamená říct si:
„Tady už na to nechci být sama.“
Pokud jsi při čtení cítila, že se tě téma izolace dotýká,
možná to není kritika.
Možná je to pozvánka.
- Ne ke změně osobnosti.
- Ne k tomu být „víc společenská“.
Ale k bezpečnému vztahu, kde můžeš být taková, jaká jsi –
bez masky, bez výkonu, bez nutnosti se obhajovat.
Koučink může být jednou z cest, jak takový prostor vytvořit.
👉 Pokud chceš zjistit, jestli by ti takový rozhovor mohl dávat smysl,
můžeš se ozvat a domluvit si úvodní setkání.
Není to závazek.
Jen další krok směrem k sobě. 🤍