Citlivka & Emočně nedostupný
Proč ti rozumem nedává smysl… ale srdcem ho nedokážeš pustit?
Největší past je ta, které si nevšimneš
Řeknu ti scénu, kterou znám až moc dobře:
Sedíš na gauči.
Díváš se na jeho zprávu:
„Hele… nechci nic vážnýho. Ale jsi mi fakt blízká.“
A ty cítíš, jak ti srdce spadne na zem,
ale stejně odpovíš:
„V pohodě. Já to tak taky mám.“
Jenže nemáš.
Nikdy jsi neměla.
A hluboko uvnitř to víš.
Tohle je citlivka × emočně nedostupný.
Kombinace, která nepřichází jako bouře,
ale jako tichá voda, která tě časem utopí.
Proč nás emočně nedostupní tak přitahují?
A teď pozor: není to kvůli nim.
Je to kvůli té staré části v nás.
V každé citlivce žije malá holka, která kdysi:
- čekala, kdy si jí někdo všimne,
- snažila se být hodná, aby byla milovaná,
- učila se číst nálady, aby přežila,
- milovala víc, než mohla dostat zpátky.
A pak potká někoho, kdo je:
- tichý
- neprůhledný
- nedostupný
- záhadný
- a hlavně — nepřibližuje se
A něco v ní zašeptá:
„Tady se vyznáš.
Tady to znáš.
Tohle je tvoje hřiště.“
Nazývá se to attachment reenactment —
opakování staré bolesti v naději, že to tentokrát uzdravíš.
A teď přichází ta největší lež:
„Když se dost snažíš, jednou se otevře.“Neotevře.
A nejde o tebe.
Nejde to pro nikoho.
Emočně nedostupný je necitelný
To je jeden velký omyl.
Emočně nedostupní lidé často:
- cítí až moc,
- bojí se být zranitelní,
- neumí zůstat, když je to těžké,
- mají špatný vztah k blízkosti (ne k tobě).
- On neutíká před tebou.
- Utíká před sebou.
Ty jen stojíš v cestě.
A protože jsi citlivka, myslíš si:
„Udělám to za nás oba.“
A právě tady začíná pád.
Syrové věty klientek, které jsem od nich slyšela (a které nejvíc sedí)
„On mi neubližoval. On tam prostě nebyl.“
„Bylo to, jako kdybych se snažila obejmout zeď.“
„Na začátku mě chtěl. Pak jen chtěl, abych byla po ruce.“
„Přestala jsem mluvit o svých potřebách, protože jsem nechtěla být otravná.“
„Byla jsem s mužem, který existoval jen na 20 %.
A já žila na 120 %, abych to vyrovnala.“
Jak poznáš, že jsi v téhle dynamice uvězněná
❌ Ty píšeš dlouhé zprávy.
✔ On odpoví jedním řádkem.
❌ Ty rozmýšlíš každý detail.
✔ On říká: „Nad tím moc přemýšlíš.“
❌ Ty chceš hlubší rozhovory.
✔ On chce „klídek“.
❌ Ty cítíš, když se odtahuje.
✔ On cítí, že potřebuje víc prostoru.
A teď to nejdůležitější:
Když chceš víc, máš pocit, že jsi problém.
A on?
On má pocit, že ty chceš až moc.
Proč od něj tak těžko odcházíš
1️⃣ Protože ti dává drobky, ne ticho
A drobky bolí míň než prázdno.
2️⃣ Protože se bojíš, že už nikdo jiný nepřijde
Tohle není pravda.
To je nervová soustava ve stavu alarmu.
3️⃣ Protože fantazie o něm je nádherná
Jenže fantazie není vztah.
A naděje není partner.
A teď to nejdůležitější: Co s tím?
Tady nemám terapeutycké fráze typu „stanovte hranice“ nebo „pracujte na sobě“.
Tohle je realita:
🔥 1. Zeptej se:
„Miluje mě tak, jak já miluji jeho?“
Pokud ne…
To není vztah.
To je modlitba.
🔥 2. Přijmi fakta, ne příběh
Příběh: „On jen potřebuje čas.“
Fakt: Pokud někdo chce, chová se jinak.
🔥 3. Uvědom si cenu
Kolik stojí tvoje energie?
Tvoje víkendy?
Tvoje sebeúcta?
Nikdo se ze vztahu neuzdraví tím, že v něm zůstane.
Závěr, který nejvíc bolí (a nejvíc pomáhá)
Někteří lidé nejsou stvoření k tomu,
aby tě milovali.
Ne proto, že nejsi dost.
Ale proto, že oni nedokážou být dost ani sami pro sebe.
A tvým úkolem není je opravovat.